Jdi na obsah Jdi na menu

O nás

Spolek Mondík

SPOLEK Mondík je nekomerční neziskovou iniciativou, která chce nabídnout kvalitní předškolní a školní programy. Je založen na otevřené partnerské spolupráci všech zúčastněných - rodičů, dětí a pedagogů. Při naší činnosti se inspirujeme alternativními pedagogickými směry: Montessori pedagogikoulesními mateřskými školamikonceptem Respektovat a být respektován.

Název Mondík vznikl z italského slova IL MONDO = svět. Svět plný obdivuhodných věcí, příběhů, zážitků...Svět, který nás stále něčím překvapuje, pobízí nás, abychom pronikali do jeho tajů.

254.jpg

 

Tým Mondíku

Mgr. Jiřina Botošovájirka.jpg

Již při studiu na gymnáziu v Brně jsem se věnovala dětem v zájmových kroužcích. Protože mě práce s dětmi bavila, šla jsem po maturitě studovat Vyšší pedagogickou školu ve Svatém Janu pod Skalou. Tato škola vedená paní Janou Fellnerovou mě seznamovala s alternativními směry v pedagogice. Sama paní ředitelka měla blízko k Montessori metodě, a tak se mi poštěstilo podívat se do Singapuru, jak se pracuje v jejich Montessori „childcares“.

Po absolutoriu jsem učila dva roky na prvním stupni základní školy ve Stochově u Kladna a dva roky ve Mšeném – lázních. Při zaměstnání jsem ještě studovala dálkově magisterské studium v Českých Budějovicích obor „učitel náboženství a etiky“.

Po svatbě jsme s manželem krátce provozovali Divadýlko Botička. Objížděli jsme školy s pořady pro děti jako např. Masopust nebo Vánoční příběh...

S Montessori pedagogikou jsem se opět setkala až v Benátkách nad Jizerou, kde jsem se svými dětmi začala navštěvovat Klub Mondík. Protože jsem chtěla tuto metodu poznat více, přihlásila jsem se do diplomového kurzu Montessori pedagogiky zaměřený na děti mladšího školního věku.

 

Verča Lerchováimg-20231210-wa0051.jpg

Jsem maminkou dvou čiperných chlapců a to změnilo můj život od základu. I přesto, že má původní profese byla podnikání v uměleckém oboru, ocitla jsem se tady, v lesním prostředí obklopená spoustou malých "VELKÝCH" dětí. Velkých říkám záměrně, protože naše děti z Lesního klubu jsou opravdové osobnosti a svobodné šťastné bytosti.

Má hlubší cesta k dětem začala, když jsem pochopila, že se přístup k dětem dnešní doby musí od základu změnit a nastavit tak ,aby se mohli svobodněji rozvíjet. Prošla jsem nespočet kurzy, školeními a během mateřské dovolené jsem působila pár let, jako lektorka Hudebního Všeználka (pro děti od 1,5 -6 let). Poté mě život zavedl do Základní školy Otevřeno, kde jsem se v tomto směru rozvíjela dál s dětmi, napříč všemi věkovými kategoriemi. Teď jsem v prostředí pro mne nejpřirozenějším a tím je příroda.

Jsem přesvědčená o tom, že to je to nejlepší co můžeme dětem ,v dnešní digitální době, dát. Vyrůstat v přírodě, v každém ročním období, sledovat rytmus celého roku, hrát si s dary přírody, posilovat přirozeně svou imunitu...a nespočet dalších výhod. Jsem vděčná, že mohu být tohoto součástí.

 

Majka Valovámajka.jpg

Mám ráda děti a těší mě otvírat jim svět poznání. Ty chvíle, když jste schopni rozzářit dětská očička, rozjasnit chmury a vykouzlit úsměv na jejich tvářích, patří k těm nejkrásnějším.

To, o co se snažím, je naučit je laskavosti k sobě i ostatním a víře v to, že mohou dokázat všechno, po čem jejich srdíčko zatouží, a že si každý zaslouží úctu a slušné zacházení, a tak si společnými silami můžeme vytvořit hezčí prostor pro život.

Důvěřujme jim, někdy jsou křehké jako kytičky – pomáhejme jim v rozkvětu, někdy zas energické a dravé jako draci – usměrňujme je a občas buďme jako ten maják. Snad přispějeme alespoň trošičku k tomu, že se v životě neztratí a najdou své štěstí 
 

 

Verča Kutilová

img-20231210-wa0040.jpgJsem maminka 3 dětí, jejichž narození ve mně otevřelo mnohá témata a já postupně zjistila, že chci dělat věci jinak...

Alternativní způsoby výchovy, svobodné vzdělávání, svobodná dětská hra mi nejsou cizí a obecně práce s dětmi mě moc baví a naplňuje. Ačkoliv mám VŠ vzdělání zdravotnického směru, tak jsem moc ráda, že jsem dostala možnost zapojit se do fungování lesního klubu, protože věřím, že děti nám jsou nejlepšími učiteli, mnohé se od nich můžeme naučit a není nic lepšího než objevovat svět společně

 

 

Verča Salabová

7-low-key.jpgPráci s dětmi se věnuji již 10 let. Mám VOŠ výchovu dětí ve volném čase se zaměřením na speciální pedagogiku. Pracuji také jako kouč a nadále se věnuji seberozvoji.

Nyní po mateřské jsem měla přání: Najít skvělou, naplňující, obohacující práci, kde budu spokojená. Zároveň jsem si moc přála, abych ještě mohla být co nejvíce se svými dětmi…A tak si mě našla, tahle lesní školka, kam když jsem poprvé přišla, věděla jsem, že jsem přesně tam, kde budou Ti moji kloučci spokojení a kde chci být. Být tam, kde se děti v přirozeném prostředí učí a rozvíjí se, kde se věří v jejich přirozený vývoj a s láskou a porozuměním se přistupuje k jejich potřebám.

Děkuji, že můžu být součástí. Děkuji za úžasné kolegyně a skvělé dětičky, které jsem zde poznala a těším se na společné tvoření, zpívání, hraní, objevování, růst a v neposlední řadě na společné bytí a objímání.

 

Jana Kuncová

 

Montessori pedagogika

Maria Montessori, italská lékařka žijící v letech 1870 - 1952, byla jistě dobrý pozorovatel, ale to by nestačilo. Uměla zřejmě také dobře analyzovat a získané poznatky  dobře zpracovat. Byla výborně teoreticky připravená (studium lékařství, psychiatrie, pedagogiky, antropologie...), zároveň se nebála přijmout to, co jí „život nabízel“ (práce s mentálně postiženými, práce s chudými zanedbanými dětmi ...) a vytěžit z toho „maximum“. To, co „objevila“ Maria Montessori před 100 lety, jsou dnes už v psychologii „známé věci“.

V době Marie Montessori bylo na dítě nahlíženo jako na „něco méně než dospělý“. Převládal autoritativní přístup ve výchově. Dítě se učilo především poslušnosti. Bylo potřeba mu vštěpovat dobré vlastnosti – vychovávat, a to pomocí „cukru a biče“, tedy pochvaly, odměny a trestu. Maria Montessori však představuje myšlenku, že dítě přichází na svět a má v sobě již zakódovanou touhu rozvíjet se v jedinečnou osobnost. Nazvala tuto genetickou danost absorbující mysl.

Dospělý tedy nemá být tím, kdo předává vědomosti, kdo vychovává slovy, odměnami a tresty. Stává se totiž, že člověk tak do dítěte projektuje svoje „nectnosti“. Dospělý má být tím, kdo dítě citlivě vede, aby se samo rozvíjelo. Má být tím, kdo respektuje jedinečnost člověka, který je v dítěti. Má být pozorovatelem, který zasahuje, je-li třeba. „Autorita rodičů by se neměla opírat o jejich schopnost stát na vlastních nohou, ale o schopnost dítěti správně pomáhat v jeho růstu. Opravdová velikost rodičů tkví právě v jejich respektu pro mentální potřeby dítěte.“

 

Dítě nám říká: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Nechce, abychom dělali věci za něj. A ono je to někdy těžší – pomoct, aby to dokázal sám. Vyžaduje to naši trpělivost. Je potřeba dát dítěti čas.p6130698.jpg

Maria Montessori při práci s dětmi zjišťuje, že je také potřeba dětem dát volnost, svobodu, aby se mohly rozvíjet. Nemá však na mysli volnost bez hranic. Naopak, hranice jsou důležité, dítě je musí znát a respektovat, aby se mohlo bezpečně pohybovat mezi nimi. Dítě, které dostává možnost se svobodně rozhodovat, učí se zároveň zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Samozřejmě, že to tak nefunguje hned. Dítě se zodpovědnosti učí postupně – s pomocí vychovatele. Volná práce v montessori pedagogice znamená, že si dítě volí: co chce dělat, kdekdy, s kým a jak dlouho to bude dělat.

Předpokladem k této volné práci je připravené prostředí. Maria Montessori si všimla, že děti chtějí dělat věci, které dělají dospělí a kterými se osamostatňují: přesýpání, přelévání, zametání, umývání... rozlišování, přiřazování, řazení, porovnávání...čtení, psaní, počítání... Vytvářela proto pomůcky, na kterých se děti tyto dovednosti učily a procvičovaly je. Všimla si, že děti s pomůckami pracují se zaujetím, někdy se dlouhý čas věnují jen jedné pomůcce, jako by se potřebovaly činnosti „nabažit“. Nazvala tento jev polaritou pozornosti. Při této vysoké koncentraci pozornosti by nemělo být dítě rušeno a měl by mu být dopřán dostatek času k dokončení práce.

Maria Montessori došla k závěru, že dítě má tzv. senzitivní fáze, kdy získává určitou schopnost. Tato fáze pak odezní a již se nevrací. Dítě se může později danou schopnost naučit, ale ne již s tou lehkostí jako v senzitivním období. Např. dítě do šesti let má senzitivní fázi pro jazyk. Žije-li v bilingvním prostředí, „nasaje“ oba jazyky. Pokud se tak nestane do šestého roku, bude se jazyk muset učit metodicky, ne již s onou lehkostí, kterou poskytuje senzitivní fáze.

„Montessori došla na základě řady pozorování k závěru, že největším událostem v oblasti psychické svobody patří, že můžeme dělat chyby a také si je kontrolovat a opravovat.“Chyba v montessori pedagogice není chápána negativně, naopak je prostředkem k pochopení. Děti se učí na pomůckách chybu objevit a poučit se z ní. Materály a pomůcky jsou tak vytvořeny, aby si dítě mohlo samo kontrolovat svou práci. Učí se sebekontrole.

Při individuálním přístupu k dítěti učitel nehodnotí známkami, ani pochvalami, ani tresty. A vůbec by se měl vyhnout „hodnocení“ a „posuzování“, které staví učitele do pozice nadřazeného. Měl by však dítě vést k sebehodnocení, k ujištění: teď jsem se naučil novou dovednost, teď jsem to zvládnul, tohle ještě potřebuju procvičit. Dítě cítí sebeuspokojení ze samotné činnosti, nepotřebuje pochvalu od učitele. Pochvaly a odměny vedou k vnější motivaci a ta není v montessori systému žádoucí.

p6130692.jpgMaria Montessori kladla důraz na to, aby třídy byly smíšené. Aby tedy ve třídě byly děti od tří do šesti let (v MŠ), od šesti do dvanácti let (na ZŠ – 1. stupeň) a od dvanácti do patnácti let (ZŠ – 2. stupeň). Tato smíšenost má dobrý vliv na atmosféru ve třídě, protože děti vede ne k soutěživosti, ale k vzájemné pomoci. Starší děti rády pomáhají mladším a zároveň se při tom samy učí a získávají sebedůvěru. A mladší děti tento model přejímají jako vzor.

Maria Montessori vyvinula učební materiál (pomůcky) a roztřídila ho do těchto kategorií:

Praktický život – děti se učí pečovat o sebe, o druhé a o své okolí. Přesýpat, přelívat, zapínat, rozepínat, krájet, zametat, umývat, ale patří sem i nacvičování sociálních vztahů.

Smyslový materiál – každá pomůcka procvičuje pouze jednu vlastnost, např. sluch. Tato vlastnost je odstupňována – sluchové válečky: vždy dva vydávají stejný zvuk.

Matematický materiál – navazuje na smyslový materiál. Srovnávání, řazení, měření, počítání...

Jazykový materiál – navazuje na praktický život i na smyslový materiál. V praktickém životě se dítě učí koordinaci ruky a oka, úchopu tužky, což je dále potřeba při nácviku psaní. Pro čtení zase dítě potřebuje dovednosti získané u smyslového materiálu – rozlišení, řazení...

Kosmický materiál – pomáhá seznamovat se se světem, pomocí detailů, učit se vzájemným vztahům ve světě. Jde o integraci prvouky, zeměpisu, přírodovědy, chemie, fyziky... K tomu se také přiřazují pohybové, hudební a výtvarné činnosti a společenská témata.

Za důležitý prvek v montessori pedagogice považuji ticho a klid. O dobrých účincích ticha, nelze pochybovat. Má se však všeobecně za to, že kde jsou děti, tam je hluk. Maria Montessori „objevila“, že s dětmi ticho lze nacvičovat a že to děti „baví“. Vede děti k uvolnění, relaxaci, naslouchání vnitřnímu hlasu... Společné prožití ticha děti spojuje, dává pocit sounáležitosti.

Zvláštní místo má v Montessori pedagogice chůze po elipse, kde se děti učí nejen koordinaci pohybů. Po vyznačené elipse děti pomalu v tichosti kráčí a při tom mohou ještě nést různé věci (kámen, džbán s vodou..). Elipsa slouží také k setkávání všech dětí např. na začátku dne, k písničkám, tanečkům, povídání i poslouchání. Je dobré ji využít ke komunitnímu kruhu, kde je možnost promluvit o svých pocitech, kde se děti učí soudržnosti a komunikaci. Komunitní kruh připravuje bezpečné prostředí ve  třídě.

 

 

Stanovy spolku

 

 

 

 

Mail list


Statistiky

Online: 3
Celkem: 314969
Měsíc: 3440
Den: 102